Zříceniny hradu Týřova

Sáhnete-li po tomto výletě, budete tonout v dechu mízy zdejšího kraje, řece Mži (Berounce). Pěšinou ve strmých svazích pak dosáhnete zbytků hradu Týřova.

Související památky

Týřov – královský hrad, který dožil jako šlechtické sídlo

Hrad Týřov tvoří nedílnou součást původně knížecí přemyslovské později královské lovecké domény v samotném srdci Čech. V soustavě královských hradů zaujímá jedno z nejvýznamnějších míst vzhledem ke své výjimečnosti v rámci stavebního vývoje hradní architektury 13. století. Jeho odborným zkoumáním se dlouhodobě zabýval v roce 2012 zesnulý archeolog Prof. Tomáš Durdík. Týřov byl v rámci projektu výzkumu hradů přemyslovského loveckého hvozdu jedním z jeho prvních zkoumaných hradů v kariéře, přičemž metody a výsledky tohoto výzkumu se staly předlohou pro výzkumy dalších středověkých hradů, díky nimž byl vybudován základ nové vědy o hradech, tzv. „kastelologie“.

Čeští králové Týřov od počátku považovali za důležitou strategickou oporou své panovnické moci, ale záhy – nejspíše kvůli ztížené dostupnosti a určitému nepohodlí – ztratili o jeho náročnou údržbu zájem. Jeho význam postupně klesl natolik, že vystřídal několik zástavních držitelů z řad vyšší i nízké šlechty. Možná právě z tohoto důvodu hrad nebyl nikdy výrazně přestavován, jeho stavení úpravy byly kvůli značné finanční náročnosti spíše kosmetického rázu a vedly pouze ke zvýšení jeho obranyschopnosti, což bylo však vzhledem k faktu, že nikdy nebyl nikým dobýván, ve výsledku nefunkční a nepotřebné. Díky tomu si ale Týřov zachoval svou původní podobu ve značné autenticitě a je jedinečnou učebnicí hradní architektury vrcholného středověku. Zaslouží si proto pozornost odborné i laické veřejnosti, v jejímž obecném zájmu by mělo být jeho zachování pro budoucí generace badatelů.

Současný stav malebné hradní zříceniny nad řekou Berounkou je však žalostný a vzhledem k nemožnosti použít těžkou techniku v rámci CHKO Křivoklátsko nejsou prováděny ani základní památkové zásahy vedoucí k jeho záchraně. K tomu značnou měrou přispívá také často nevhodné chování návštěvníků památky, kteří se v honbě za poklady i z čiré nevědomosti často dopouštějí velmi nevhodných zásahů do terénu i do zachovaných konstrukcí.