Krakovec má spíše charakter gotického zámku než hradu a naplňoval především požadavky reprezentace a pohodlného bydlení, což ostatně dodnes dokládají zbytky originálních, prostorově i klenebně uspořádáných prvků.

Vnitřní hrad byl dvojdílný, přední díl obsahoval vstupní bránu a hradbu obklopující poloválcovou věž (nepřevyšující palácové budovy), připojenou k hradbě vymezující zadní obytnou část hradu, tvořenou trojkřídlou obvodovou palácovou zástavbou. Nejlépe vybaveny byly reprezentační prostory prvního patra s velkým sálem s krbem a náročně ztvárněnou kaplí s arkýřově vysunutým presbyteriem v jihovýchodním nároží paláce. Obranná funkce hradu byla značně potlačena, což dokládají i velká okna v přízemí palácové části.

Nejpozoruhodnějším místem se jeví prostor kaple originálního prostorového i klenebního uspořádání s pětibokým presbytářem v podobě našikmo vyloženého velikého arkýře. Její klenba upoutávala určitou „nepochopitelnou složitostí“ i tvarovou bohatostí v dějinách středověkých kleneb zcela nové kvality. V tom spočívá originálnost klenby, pro kterou nebylo uvedeno analogické evropské řešení.

Mezi nejvýznamnější prvky architektonického bohatství patří též unikátní žebrové klenby, jež jsou v různé míře zachovány. Klenby byly vesměs křížové, kamenná žebra byla podvlečená, nezavázaná do klenby. Z výzkumných poznatků lze vyvodit, že tato originální konstrukce umožňovala zaklenout nepravidelné půdorysy pravidelnými křížovými klenbami s kruhovými žebry o jediném poloměru.

Hrad je přístupný po celodřevěném, nově ručně tesaném mostu, jehož konstrukce vychází z tvarosloví pozdního středověku, nemaje svým rozsahem v Evropě obdobu. Je dílem dohotoveným v květnu roku 2005.

Krakovec uvádí do výjimečné atmosféry doby Václava IV, doby gotického manýrismu, doby krásného slohu doby krásných madon, a seznamuje s vrcholnou architektonickou jednotností, originálností i určitou „nepochopitelnou složitostí“ a tvarovou bohatostí klenebních systémů.