Krakovec

Není třeba zdůrazňovat, jak velice je celý náš život otráven lží a lživostí, lidstvo bylo a je stále zaplavováno mořem lží. Lidé bojují se zlem od samého začátku svého bytí, ale zřejmě dostatečně neobrací ostří svého odporu tam, odkud všecko zlo vyvěrá, tedy do svého nitra.
Pokud bychom alespoň částečně chtěli nějakým způsobem postihnout význam, jenž má Jan Hus ve světových dějinách, je nám zapotřebí pokusit se dosáhnut či  seznámit se s některými duchovními a společenskými názory tehdejších lidí. Autorita osobního přesvědčení, samostatnost rozumu a hlas svědomí zřejmě ani tehdy moc nevážily. Otázky víry a vůbec náboženské náhledy se příjmaly né proto, že se srovnávaly s písmem, nýbrž většinou proto, že se shodovaly s učením a závěrem některého z církevních otců, papeže či sněmu. Vše se více či méně podřizovalo a naslouchalo tradici. V nejednom případě dle biblického: „Tento lid mě uctívá rty, ale jejich srdce je daleko ode mě. Nadarmo mě však uctívají, když učí naukám, které jsou lidskými ustanoveními.“ Opustili jste přikázání Boží a držíte se podání lidského."  Mk 7, 6-8. Církev se díky tomu, mohla v mnoha rovinách jevit, jako tajemná, až hrůzná moc, před níž se zachvívalo každé srdce. A je to strach,jenž způsobí, že lži a pomluvy mohou být vydávány za pravdu. Naše dogmatismem svázané myšlení se jen velmi obtížně probíjí ke skutečnému živému světlu. Hledá občas nesmrtelnost tam, kde leží pouze v prach rozpadlé tělo.
Není tedy pranic divného na tom, ba spíše naopak je zcela přirozené, že se pohledy a posudky na Jana Husa rozcházejí. Hus je příjmán, odmítán, zatracován i glorifikován, to vše samo o sobě je vlastním důkazem, že zájem o něho je posud živoucí a svědčí o jeho velikosti.